ONEMOCNĚNÍ SRDCE

Další zdravotní zátěží (miniaturních) bulteriérů jsou dědičná onemocnění srdce. Srdeční vady jsou opět děděny polygenně, tzn. že se na jejich přenosu podílí více genů, proto zatím není možné určit nemocné a přenašeče analýzou DNA. Vzhledem k tomu, že vady dokáží "přeskočit" i dvě generace, žádný chovatel nemůže zaručit, že se vyšetřeným, klinicky zdravým jedincům nemůže narodit potomek se srdeční vadou. S každou další testovanou generací prostou dědičných defektů však roste pravděpodobnost narození štěňat bez této zátěže. Jistotu však nebudeme mít, dokud nebude existovat DNA test.

Typy srdečních onemocnění

Onemocnění srdce existuje celá řada. Můžeme je rozdělit na dva základní typy:

• Organická onemocnění
  

jsou spojena s postižením jednotlivých struktur srdce a velkých cév. Postižení může mít charakter anomálního vývoje, vidíme je zejména u mladých věkových kategorií. Další formou postižení je vazivová přestavba buď chlopní nebo vlastního srdečního svalu. Postižení může být spojeno také s infekčními záněty chlopní nebo srdečního svalu, primárními nebo metastatickými nádory v srdci, osrdečníku nebo velkých cévách.

• Funkční onemocnění
  

jsou ve své čisté formě spojena s poruchou tvorby nebo vedení vzruchu, který způsobuje koordinovaný stah srdečního svalu a tedy i bezchybný oběh krve v celém organizmu. U čistých funkčních onemocnění nejsme schopni zobrazovacími metodami (RTG, echokardiografie) odhalit organické postižení a pacient vykazuje abnormality jenom v elektrokardiografickém obraze.

Je obvyklé, že původně organické onemocnění často způsobí funkční poruchu (arytmii) a velice často funkční poruchy vedou k pozdějšímu organickému postižení.

Pro onemocnění srdce z pohledu časové osy, tj. věku zvířete, to je typická dvouvrcholová křivka výskytu. První vlna postihuje vrozené vývojové vady srdce a velkých cév, které se obvykle manifestují již v ranném štěněcím věku. Druhou vlnu tvoří v stáří degenerativní (dystrofické) onemocnění zejména na chlopňovém aparátu a zhoršování diastolické funkce vlivem zmnožování vaziva v srdečním svalu.

Mezi závažná dědičná onemocnění srdce u bulteriérů patří nejčastěji stenóza aorty, se kterou se štěně již narodí, a dysplazie (nedomykavost) mitrální či aortální chlopně, které se vyvíjejí s růstem srdce. Defekty na chlopních jsou různého charakteru, od ztluštělých cípů chlopní, až po vegetace a prolapsy na chlopních. Chlopeň netěsní a vzniká slyšitelný šelest. Vady na chlopních mohou být velmi malé, pak srdce většinou správně funguje, ale i vážné. V takovém případě je třeba stav upravit léky a psa pravidelně sledovat kardiologem. Obě tyto vady jsou zatím chirurgicky nekorigovatelné, lze pouze léky ulevit vznikajícímu srdečnímu selhání. V obou případech je možná jak progrese vady, tak i setrvání v konstantním stavu po celý život. Proto u sebemenšího podezření je třeba každoročně vyšetření opakovat, a to i v případě, že pes bez vady pochází z linií zatížených srdečními vadami. Většina defektů srdce se projeví do 4 - 5 let věku psa.

Protože některé vady se vyvíjejí teprve s růstem srdce, je vhodné provést vyšetření srdce nejdříve ve věku jednoho roku. Pro získání certifikátu zdraví I. stupně se vyšetření provádí nejdříve v 15 měsících. Pro získání certifikátu zdraví II. stupně se vyžaduje vyšetření srdce nejdříve ve 3 letech.

Většina onemocnění srdce, pokud nejsme schopni je plně odstranit (což je většina onemocnění), vede v kratší nebo delší době k rozvoji chronického srdečního selhání. Pro zvolení vhodné léčby je pro veterinárního klinika důležité, aby odhalil prvotní příčinu selhání a na jejím podkladě upravil základní léčbu srdečního selhání. Onemocnění srdce a cév mají plíživý a nebolestivý vývoj, což bohužel vede k pozdní návštěvě veterinárního pracoviště a tím i menší šanci na úspěšnou léčbu.

Jak se srdce vyšetřuje?

Vyšetření srdce lze provést poslechem za použití fonendoskopu, rentgenem, pomocí EKG či ultrazvukem. K zjištění srdečních vad v chovu (miniaturních) bulteriérů se v současnosti používá výhradně kompletní vyšetření srdce složené z RTG a echokardiografického vyšetření, tzv. Doppler.

Dopplerovský mod umožňuje zobrazení struktury celého srdce během jeho aktivity a analyzuje fyziologickou a patologickou činnost během různých srdečních cyklů.

Označení "doppler" je odvozeno od jména rakouského vysokoškolského profesora, fyzika a matematika, Christiana Andrease Dopplera, který jako první popsal změnu frekvence a vlnové délky přijímaného signálu oproti signálu vysílanému, tzv. Dopplerův jev. Právě tohoto principu využívá dopplerovské ultrazvukové vyšetření.

Doppler umožňuje přesné zobrazení vnitřních orgánů a jejich funkce, umožní nejen ukázat šířku cévy, její "světlost", či tloušťku stěny, ale také přesně změřit rychlost a směr proudu krve v ní, určit, zda krev proudí plynule nebo víří, nakreslit přesnou křivku proudu a z jejího tvaru poznat, zda má krev volnou cestu nebo jsou naopak cévy zúžené a krev proudí proti odporu, a také, kde toto zúžení je.

Vyšetření je zcela bezbolestné, probíhá v klidu, avšak bez nutnosti anestézie či sedace. Samotné vyšetření psa trvá přibližně 30 minut, obvykle se spojuje se sonografickým vyšetřením ledvin. Po skončení vyšetření nastává ještě fáze propočtů a složitých výpočtů, takže veterinář obvykle výsledek nesdělí okamžitě.

Srdeční vady jsou opět děděny polygenně, tzn. že se na jejich přenosu podílí více genů, proto zatím není možné určit nemocné a přenašeče analýzou DNA. Vzhledem k tomu, že vady dokáží "přeskočit" i dvě generace, je třeba provádět důslednou selekci chovných jedinců. Pro výběr chovných psů by mělo platit pravidlo krýt psy testovanými, v první generaci testovaných raději staršími 5-ti let. S každou další testovanou generací prostou dědičných defektů roste pravděpodobnost narození štěňat bez této zátěže.

Jak poznáme kardiaka?

Odpověď je samozřejmě složitá, protože většina příznaků není specifická a vyžaduje všímavost majitele. Klinické projevy onemocnění srdce zůstávají oku majitele často neviditelné a díky svému plíživému zhoršování navštěvují ordinace veterinářů často již dekompenzování pacienti. Hlavními příznaky srdečních onemocnění jsou:

• Snížená tolerance zátěže

Nejčastějším příznakem bývá snížená tolerance zátěže. Tento příznak bohužel, zejména pokud majitel nemá možnost srovnání s ostatními příslušníky stejného plemena a věku, je nejvíce ovlivněn subjektivním pohledem majitele. Pokles výkonnosti je známkou nedostatečné schopnosti srdce jako pumpy přečerpat přiměřený objem krve k pracujícím svalům. Pokud však pacient má vadu, která je vrozená, naučí se kontrolovat svoji pohybovou aktivitu přiměřeně výkonu svého poškozeného srdce, a tak majitel obvykle žádnou změnu nepostřehne. Při hlubší analýze ale majitel potvrdí, že vycházky od štěněte absolvuje v lehkém vycházkovém tempu a s ostatními pejsky si odmítá hrát. Stejně málo často je majiteli považován za známku nemoci pokles výkonnosti u starších psů, kde se jaksi automaticky předpokládá neochota k pohybu (a ne neoprávněně) za projev stáří nebo projev ortopedických problémů.

• Dušnost

Dušnost je definována jako subjektivní pocit ztíženého dýchání. Kritérii jsou změny frekvence, hloubky dýchaní, vazba na zátěž, denní dobu, polohu těla. Je velice důležité určit příčinu dušnosti, která může být buď kardiální, plicní nebo z jiných příčin (onemocnění centrálního nervového systému,apod.). Dušnost patří k příznakům, které majitelé toleruji podstatně méně než pokles výkonnosti, a proto jsou veterinární praktici nuceni řešit diagnostiku dušnosti podstatně častěji než pokles výkonu. Rychlé dýchaní ústy (termická polypnoe), při kterém zvířata s nízkou hustotou potních žláz ochlazují organizmus při jeho vystavení vysokým teplotám není projev nemoci. Naopak projevem nemoci může být kašel. Kašel kardiaků může být způsoben útlakem průdušnice, který způsobuje zvětšování jednotlivých srdečních oddílů, nebo je důsledkem otoku plic, sliznice průdušnice a velkých průdušek, jako následku nedostatečnosti "levého srdce". Pro veterináře jsou důležité informace o frekvenci kašle, jeho kvalitě (suchý, vlhký), vazbě na zátěž, denní dobu, polykání atd.

Při rozvoji srdečního selhání se v organizmu aktivuji hormonální systémy, kterých úkolem je udržet krevní oběh na únosné úrovni i za cenu poškození ostatních funkcí organizmu. Proto u kardiaků dochází k zadržování vody, buď v malém oběhu tj. v plicích, nebo ve velkém oběhu tj. hrudní a břišní dutině osrdečníku. Hromadění v tělních dutinách je příčinou nárůstu tělesné hmotnosti. Dalším důvodem změny tělesné hmotnosti je zpomalení metabolizmu a pokles chuti k jídlu u pacientů s vyššími stupni selhání srdce. Tento efekt je způsoben nedostatečným zásobením tkání kyslíkem a tím jejich zhoršenou funkci. Proto trávení ve střevě a následné zpracování v játrech nejsou na obvyklé úrovni. Výsledkem je úbytek svalové hmoty patrný zejména nad páteří a na stehnech. Kombinace zadržování tekutiny a úbytku svalové hmoty může po nějakou dobu udržovat celkovou tělesnou hmotnost bez výrazných odchylek a tak dochází jenom k změně tělesných proporcí (veliké břicho při současné ztrátě svalové hmoty).

• Synkopy (mdloby)

Krátkodobá ztráta vědomí (synkopa) může být a často skutečně je způsobena onemocněním srdečně-cévní soustavy. Většinou je spojena se ztrátou normální polohy těla a může být spojena s celotělovými křečemi. Pro správnou diagnostiku jsou důležité údaje jako četnost synkop, vazba na nějakou činnost (sport, vítaní, příjem potravy, defekace...), délka trvání příhody, popsání návratu k normálu. Bývá přínosné pokusit se nahmatat tep buď na stehenní tepně, nebo na krkavici a nález sdělit ošetřujícímu lékaři. V průběhu vlastní epizody bychom měli zachovat chladnou hlavu a zabránit druhotným zraněním způsobeným pádem z výšky nebo v případě objevení se křečové složky úrazům hlavy při případném opakovaném úderu hlavy o nábytek či obrubník. Pokud pacient křečuje, nelze aplikovat základní poučku, a to zabezpečit průchodnost dýchacích cest. Mohlo by se stát, že ze strany psa dojde při manipulaci s jazykem k jeho ukousnutí nebo amputaci článku prstu ošetřující osoby. I přes veškerou snahu ošetřujících lékařů zůstane část pacientů se synkopou bez definitivní diagnózy. Větší šance na přesnou diagnostiku je u pacientů s častým výskytem. U málo častých synkop s frekvencí méně než 1 za rok může zůstat diagnóza otevřená po celý život pacienta.

Hlavní zdroje: MVDr. Peter Scheer Ph.D., AAvet, MVDr. Karel Najman