VYŠETŘENÍ SLUCHU

Jedním z onemocnění, které postihuje mnohá zvířata a nevyhýbá se ani bulteriérům a miniaturním bulteriérům, je dědičná hluchota. Přestože jde o onemocnění dědičné, k jeho rozvoji dochází až po porodu, zpravidla během prvních týdnů, a vrcholí okolo 5-7 týdne věku. Štěňata se tedy rodí slyšící a teprve v prvních týdnech života postupně ohluchnou. To je důležité z hlediska testování sluchu. Příliš brzy testovaná štěňata mohou být falešně negativní a v budoucnu mohou ještě dodatečně ohluchnout.

Příčinou hluchoty je poškození drobných řasinek, které jsou ve vnitřním uchu uvnitř tzv. hlemýždě rozkmitávány zvukem přicházejícím přes zevní zvukovod a středouší.  Příčinou hluchoty je poškození drobných řasinek, které jsou ve vnitřním uchu uvnitř tzv. hlemýždě rozkmitávány zvukem přicházejícím přes zevní zvukovod a středouší.

Navzdory veškerému výzkumu se dosud nepodařilo jednoznačně identifikovat genetický model přenosu hluchoty. Dosud není ani zcela jasné, které geny jsou za dědičnou hluchotu odpovědné. Z mnoha výzkumů však vyplývá, že model je kombinovaný a do hry vstupuje více faktorů.  Genetický test, který by odhalil skryté přenašeče dědičné hluchoty, dosud neexistuje. Jediným způsobem, jak chovatelé můžou minimalizovat dědičnou hluchotu u miniaturních bulteriérů, je nepoužívat v chovu jedince postižené dědičnou hluchotou.  

Jedinou metodou, jak zjistit, jestli pes slyší nebo neslyší, je vyšetření BAER ("Brain-stem Audio Evocated Responzes"). Základním principem metody je, že se na hlavu štěněte nasadí elektrody (do podkoží se píchnou drobné jehličky připojené na kabely vedoucí do přístroje) a do ucha se pak pomocí sluchátek vysílá zvuk o přesných charakteristikách, a to jak z hlediska hlasitosti, tak i z hlediska tvaru zvukové vlny a tónu. Přístroj, který díky elektrodám snímá EEG mozku, pak porovnává drobné úseky tohoto záznamu (asi 12 ms) vzniklé vždy bezprostředně po kliknutí ve sluchátkách. Těchto úseků porovná několik tisíc a zjistí, které události (vlny) jsou pro všechny úseky společné. Výsledek vykreslí v křivce, která standardně obsahuje pět základních vln (označovány římskými číslicemi I-V), představujících průchod zvukového signálu mozkem. 

Provedení výše uvedeného vyšetření je jednoduché, nevýhodou je, že k jeho provedení je nezbytné, aby se po dobu testování (cca 10-20 min.) zvíře nehýbalo, nevydávalo zvuky apod. Z toho důvodu je nutné uvést před vyšetřením zvíře do anestezie, resp.  sedace, i když existují i pracoviště, která provádí vyšetření i v bdělém stavu. 

Pro uchovnění miniaturního bulteriéra je v Klubu anglického bulteriéra v současné době povinné vyšetření sluchu metodou BAER s výsledkem oboustranně slyšící (+/+), a to nejdříve ve věku 6 týdnů, kdy jedinec je jednoznačně identifikován čipem nebo tetovacím číslem a kdy se již případná dědičná hluchota projevuje. 

Toto povinné vyšetření snad přispěje ke snížení výskytu hluchých jedinců v populaci miniaturního bulteriéra.  Bohužel ani spojení dvou slyšících jedinců neznamená, že všechna štěňátka z takového spojení budou automaticky slyšící. Existují případy, kdy se ze dvou slyšících psů narodil hluchý nebo polohluchý pes.  Vyšetření  sluchu metodou BAER není genetický test, a tak jeho výsledek +/+ pouze potvrdí, že se v chovu používají klinicky zdraví jedinci, nikoli však automaticky genetičti zdraví. 

Závěrem nutno připomenout, že pes může ohluchnout i z jiných důvodů než díky genetické vadě. Častou příčinou jsou změny na zvukovodu a bubínku. u psů s chronickým zánětem zvukovodu zase záněty středního a posléze i vnitřního ucha. Nejčastější je však hluchota stařecká vznikající stařeckými změnami na sluchovém aparátu. Ta je ovšem typická svým nástupem až v pozdním věku zvířete.  

Informace byly použity zejména z článku MVDr. Hanuše Velebného.