Naše chovatelské plány do budoucna

Přestože období strávené v porodní bedýnce s nádhernými voňavými štěňátky bylo nejkrásnější v našem životě,

přestože Hippie byla skvělá maminka, která se dokonale a přirozeně o štěňátka starala se vším, co k tomu patří, a nedokázala bez nich být a ochotně kojila ještě v den odběru posledního štěňátka,

přestože jsme se chovu miniaturních bulteriérů chtěli dlouhodobě věnovat, abychom vyplnili určitou prázdnotu v našem životě způsobenou nemožností mít dítě,

přestože jsme se snažili důkladně připravit na chov minísků a a věnovali této přípravě hodně času i peněz počínaje studiem rodokmenů, plemene, účastí na spoustě výstav, sledováním psů a vrhů po celé Evropě, pečlivým osobním vybíráním ženichů nejen na českých výstavách, ale i na těch nejprestižnějších v Leidenu i v Anglii,

rozhodli jsme se v nejbližší době v chovu nepokračovat a nepřivádět další vymazlená štěňátka z našeho drozdího hnízda do současného světa. Rve nám srdce, když v poslední době vidíme téměř obden nějaký nový inzerát na nechtěného bulíčka, který hledá nový domov. Jako by svět byl plný nezodpovědných lidí, kteří si živého tvora pletou s plyšovou hračkou, kterou je možné kdykoli do obchodu použitou vrátit, kdykoli se jim to zamane. A taky lidí, co jsou ochotni dát za svůj mobil víc peněz než za svého věrného kamaráda na dalších xx let a radši ušetří pár korun, však jim stačí pes "bez papírů". K tomu všemu chovatelských stanic miniaturních bulteriérů přibývá jako hub po dešti, stačí si pořídit fenu a rychle ji nakrýt co nejdřív nejbližším psem, aby do dvou let stihla mít vrh, hlavně minimalizovat náklady a maximalizovat zisk. To není svět, kterého bychom se chtěli účastnit. Chtěli jsme to dělat jinak. A věříme, že jsme to svým prvním a jediným vrhem i dokázali. Ale pokračovat v tom se znalostí toho, co vidíme, že se okolo děje, a s vědomím toho, co se všechno může stát, nedokážeme a ani nechceme. Necháme raději pomyslnou štafetu ostříleným mazákům, co už v tom umí chodit a srdce jim možná již lehce zkušenostmi zkameněla, a třeba i těm houbám po dešti, které jsou ještě plné naděje a zidealizovaných představ.

Říká se, nikdy neříkej nikdy, tedy ani my neříkáme že už nikdy více. Třeba jednou, někdy později v budoucnu, ale nyní prostě ne. Tak to oba s manželem momentálně cítíme. Nyní nám stačí užívat si život s našimi psy a sledovat štěňátka z našeho vrhu A, jak rostou a jak se jim daří. Přejeme jim dlouhý spokojený život ve zdraví se svými skvělými pánečky.